Velký teambuilding obvykle pořádáme jednou za rok, takže si dáváme opravdu záležet. A ten letošní byl pořádně našlápnutý.
V FG jsme docela akční. Pořádali jsme teambuildingy na raftech, motokárách nebo běžeckých závodech. I nějaké ty výšlapy už máme za sebou a letos jsme na jejich tradici navázali. Vyrazili jsme totiž do Krkonoš.
Malebný wellness hotel Bouda Máma se v létě stal na pár dní naším útočištěm a my tam zažili nejedno dobrodružství.
První den jsme strávili pracovně – školením obchodních a projektových manažerů. To si vzali na starosti vedoucí jednotlivých oddělení a seznámili nás například s novinkami kolem:
Po celodenním školení jsme se zrelaxovali díky spoustě aktivit, které Bouda Máma nabízí. Užili jsme si třeba exkurzi do Peckého pivovaru, bowling, wellness, stolní tenis, billiard a ti nejakčnější z nás předvedli zuřivé výkony na tenisovém kurtu.
Oproti dalšímu dni to však byla jen taková rozehřívačka.
Níže popisujeme naši “krkonošskou cestu”. Tady ji máte na videu
Na druhý den jsme vyrazili na celodenní túru. Trasa vedla přes centrum Pece pod Sněžkou směrem k vleku Javor. Odtamtud přes Malou Paseku na Husovy boudy a dál na Kolínskou boudu na oběd. Po obědě jsme měli doputovat na Lesní boudu a odsud zpět do našeho hotýlku. Sakumprásk nějakých 14 kilometrů.
Víte, jak jsme psali, že jsme celkem akční?
No tak když už jsme byli u Lesní boudy, někoho napadlo. „Co kdybychom zkusili ještě Lyžařskou boudu?“ Menší prodloužení trasy nám přišlo jako dobrý nápad.
Dokud za pár minut nezačalo lít jako z konve. Nebo spíš z opravdu hodně konví. Vytasili jsme pláštěnky a směle pokračovali dál.
V Lyžařské boudě jsme se na chvíli ohřáli a přemýšleli, co dál. Za okny stále lilo. Padnul nápad se prostě vrátit co nejkratší cestou.
„A co takhle..,” začal kdosi zahánět defétistické myšlenky, „...to dát přes Liščí horu a pak se vrátit obloukem dolů.“ Ozvalo se souhlasné mručení, takže jsme dosrkali kafe, čaj a vyrazili dál.
Cesta přes liščí vrch měla se všudypřítomným deštěm něco do sebe. Asi bychom se bez něj obešli, ale jak říkal známý cestovatel Rudolf Švaříček: „Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný.”
A že ten zážitek byl stejně silný jako déšť.
Na druhou stranu, víte, jak skvěle nám pak chutnalo v Chalupě na rozcestí, kam jsme úspěšně dorazili?
Pak už to byla celkem pohoda, kolem chaty Výrovky, Richtrovy boudy a místními lesy jsme došli až do naší Boudy.
Na chytrých hodinkách nám namísto původních 14 kilometrů svítilo zhruba 21. Některé z nás už nohy moc neposlouchaly, což vyvážili ti „zběhlejší“, kteří to celé vzali jako „příjemnou a pohodovou procházku v menším deštíku”.
Večeře nám ten den chutnala obzvlášť dobře.
Tady se můžete podívat na všechny fotky hezky pohromadě v naší Galerii.
P.S. Pár Forrestů se noc po výšlapu vzbudilo asi tři hodiny před východem slunce (ano, cca ve dvě ráno) a šli pěšky na Sněžku. Chtěli si tam vychutnat východ slunce. My ostatní jsme před nimi (ve spánku) hluboce smekli a pak si s nimi vychutnali alespoň fotky.
