Internet začínal jako auto s volantem vzadu, vzpomíná Radovan Jelen, ředitel české internetové agentury FG Forrest, která slaví dvacet let na trhu.
S prvním webem jsem se setkal na vysoké škole v roce 1994. Byl téměř bez grafiky a s nezapamatovatelnou doménou. Vyhledávače v té době neexistovaly.
Naše agentura FG Forrest byla založena v roce 1996 a původně realizovala hlavně multimediální CD pro firmy. Šlo o komerční prezentace, které obsahovaly profil společnosti formou textu, grafiky, animací i videa. Webové stránky totiž v té době skoro nikdo nechtěl. Žádné specializované firmy nebyly a weby nabízeli poskytovatelé připojení k internetu a zejména DTP studia, která se jinak zabývala tiskem vizitek. Tomu odpovídala také nabídka. Vidím to jako dnes: weby za tisícovku, za pět nebo za deset tisíc korun v balíčcích Bronze, Silver a Gold.
V roce 1999 jsme navštívili tři desítky nejznámějších reklamních agentur. Pouze jedna nám svěřila tvorbu webu, pro klienta McDonald’s - a my pro něj pracujeme dodnes. V ostatních jsme většinou slyšeli, že internet je pro ně okrajové a do budoucna nezajímavé médium.
Už rok na to nás zachránily banky, které spouštěly první verze internetového bankovnictví. Tvořili jsme desítky webových prezentací ročně, ale pořád to byly takové nástěnky. Čím více se weby lišily navzájem, tím lépe. Experimentovalo se s umístěním loga, s navigací i s textem. Přirovnal bych to k autům s volantem vzadu a s motorem na střeše.
Obsah webu spravovali programátoři, a protože nestíhali a klienti si chtěli obsah spravovat sami, začaly vznikat redakční systémy, což je dnes zcela samostatný obor.
Nastoupily mobily, tablety, chytré televize, hodinky. Cloud nám umožňuje provoz webů odkudkoli. Je nutné zajistit bezpečnost dat a ochranu proti jejich zneužití. Podstatnou část našich investic proto dáváme na bezpečnost, testování a ochranu dat obecně. Weby musejí být dostupné odkudkoli, kdykoli a na čemkoli.
Před více než dvaceti lety si nikdo neuměl představit možnosti využití, které dnes bereme jako samozřejmost. V tom jsme se vlastně moc neposunuli - ani teď nemohu přesně říci, co bude za dalších dvacet let. Budeme žít ve virtuální realitě? Nosit čipy s identifikačním kódem pod kůží? Ovládat vše pouhými myšlenkami? Nikdo neví. Jisté je jen jedno: Tempo se bude zrychlovat a zvítězí ten, kdo se novým trendům co nejrychleji přizpůsobí.
Celý článek uveřejněný v časopise Strategie si můžete přečíst zde.
