Google Tag Manager je mocný nástroj od Googlu, který dovoluje rozsáhle konfigurovat vystřelování analytických událostí pomocí webového rozhraní... Je to opravdu tak cool? A vyplatí se ho použít?
Představíme si technologii GTM, popíšeme si základní postupy pro konfiguraci a vyhodnotíme, jestli je GTM opravdu tak super.
Webová analytika dnes vládne světu markeťáků a podobných živočichů. Většinou od nich k nám, webařům a programátorům, přilétne požadavek typu: "chceme měřit počet odeslání formuláře", tady máte konfiguraci gaq.push(..). A je hotovo.
Jednomu by to mohlo přijít jako ideální model, na kterém není třeba nic vylepšovat. Pravdou je, že pro korektní implementaci je třeba, aby všechny části takového workflow fungovaly bezvadně. Takže:
Bystří tedy již pochopili, že samotný webový analytik, byť by se sebevíce snažil, by nezměřil ani jedno číslo.
Něco na tom asi bude, když to ani pánům z Googlu nedalo spát a obdarovali nás nástrojem GTM. Ten právě snižuje, optimálně úplně eliminuje, míru zásahů developerem do samotného kódu webové stránky. Nově si tedy samotný analytik navolí, v jakých stavech webu se vystřelí událost A, a v jakých se vystřelí událost B, a v jakých se pošle nějaký konverzní kód...
Nejsou v tom kouzla, výstupem konfigurace GTM je zase jenom javascript (kus kódu, který běží na pozadí webových stránek), který ale není napsaný developerem, ale vygenerovaný na základě konfigurace, kterou si analytik naklikal u odpolední kávičky.
Forrest standardně implementuje zachytávání analytických událostí typu:
Všechny tyto události lze s trochou cviku naklikat v GTM. Jediné, co bude analytik tentokrát chtít po samotném developerovi, je zasazení inicializačního GTM kódu.
Pro nasazení spouštěcího GTM kódu na určitý web prostě je potřeba, aby ho tam někdo dostal. Jakmile se to ale stane, je už všechno ostatní už jen na analytikovi, jak si události nastaví.
Aby člověk pochopil princip Google Tag Manageru, bylo by ideální, kdyby:
První bod je logický, druhý pak dokáže poměrně ušetřit čas. GTM se totiž skládá ze třech částí: Makra, Pravidla a Značky. Tyto části ve vzájemném propojení spouští analytické kódy. Když se nad tím, jakožto developerské činnosti člověk znalý, zamyslíte, uvědomíte si, že v JS je v podstatě to samé - tedy nějaká Pravidla, nějaké spustitelné analytické Značky a nějaká Makra, neboli hodnoty, na základě kterých se Pravidla spouštějí.
Do začátku bych tedy určitě doporučil oficiální dokumentaci: https://developers.google.com/tag-manager/
FG Forrest se touto cestou vydal a zatím mu to přináší ovoce - analytické kódy jsou momentálně přehledné i pro analytiky, navíc lze kdykoliv cokoliv změnit bez zásahu do webové stránky. Ale, jako vždy, je třeba nad problematikou přemýšlet! Ne vždy se implementace Google Tag Manageru vyplatí.
Platí zde pár zásad, kdy je vhodné GTM použít, a kdy ne:
return falseversus e.preventDefault().Síla GTM je úměrná zručnosti jeho implementátora. Pokud ovládá i základní práci s DOM inspektorem, popř. javascript konzolí, dokáže GTM používat efektivně i při složitějších zadání.
Vhodné je stanovit si nějaké zásady a konvence. FG Forrest se s Vámi o nějaké podělí:
cGtm + název události. Malé "c" značí slovo "custom" - vlastní. Konkrétním příkladem může být:cGtmLogin. Díky tomuto prefixu události lépe rozlišíte od těch systémových.vGtm[n] (v jako variable). Přičemž n se rovná 1-nekonečno. Pro získání hodnot z různých událostí Vám pak bude stačit jen sada maker -vGtm1, vGtm2, vGtm3...Po pravdě opravdu není. Trvalo nám nějaký měsíc, než jsme našli tu správnou cestu. Prošli jsme si prvotním nadšením, následovala studená sprcha, kdy jsme rychle narazili na omezení GTM. Po pár zrealizovaných webech a e-shopech jsme ale našli tu správnou notu. Chce to tedy trochu cviku.
Ano, při práci s GTM jsme objevili na pár vychytávek:
{{název jiného makra}}.<body> včetně HTML komentáře. Jenom tak Vám následně projde ověření webu v Google Webmaster Tools.
