Skloubit pracovní a osobní život je těžká dřina. Obzvláště když máte doma dvě malé děti a chcete se jim věnovat více než jen o víkendech.
Změnil jsem pracovní rozvrh a rozhodl se ušetřit i něco na spánku. Dlouhou dobu jsem byl přesvědčen, že potřebuji k plnému odpočinku spát osm hodin denně. Aktuálně vstávám v 5.45. Cesta k této změně nebyla jednoduchá.
Jelikož jsem chtěl ušetřit čas dřívějším vstáváním a natáhnout si den, musel jsem také chodit spát stále stejně pozdě. Spánek se mi tudíž zkrátil na 6 hodin, takže to nejhorší mne teprve čekalo.
Už jen to číslo, které jsem měnil při nastavování budíku, mě dost děsilo. První vstávání bylo zcela v pohodě. Jak jsem později pochopil, mé tělo si změnu ještě dostatečně neuvědomilo a bralo to zřejmě jen jako posun na letní čas, nebo jen kratší noc po nějaké vydařené oslavě.
Druhý až desátý den brzkého vstávání byl kritický. Byl jsem tak vykolejený, že jsem všude usínal. Ranní toaletu jsem se neodvážil vykonávat ve stoje, snídaně takto brzo nepřipadala v úvahu a ranní běhání mi nedělá dobře.
Nakonec jsem na sebe něco navlékl a na základě doporučení šel na vzduch. Psa nemáme, školka otevírá za hodinu, takže jsem to vyřešil ranní procházkou okolo domu. Asi třikrát jsem vždy obešel celý blok, a jak jsem se později dozvěděl od sousedů, vypadal jsem podezřele.
Zhruba během druhého týdne se však všechno zlomí, pomalu si zvyknete a začnete sbírat plody vašeho snažení.
Například do práce dnes vyrážím mnohem dříve a ušetřím dalších 30 minut, když se vyhnu pražské ranní špičce.
Své děti nyní vidím večer každý den, takže nějaké počáteční utrpení je proti tomuto výsledku minimální investicí.
Zkuste to taky a napište vaše zkušenosti s brzkým vstáváním.
-----------------------------
photo credit: Howard Dickins via photopin cc
